Jak jsme se dali dohromady

Poznali jsme se v Běchovicích v roce 2006. Pro mě to byla moje první práce a pro Kubu druhá. Měsíc jsme okolo sebe chodili, než padla první pusa a mohl za to internet...

Seděla jsem v kanceláři v prvním patře a on v "dílně" v podzemním krytu. Psali jsme si a on poslal pusinkovací smajlík. Napsala jsem mu něco ve smyslu, že je škoda, že nepřijde a tu pusu nedostanu, ale on, on přišel, tu pusu mi dal a tak to všechno začalo...

Společně další práce? Ano, ale ne hned...

Na začátku roku 2007 jsem nastoupila do pojišťovny (díky Mílo :)) a Kuba začal pracovat v Seznamu. Zatímco já jezdila z Příbrami přes Anděl do Holešovic, on ze Strašnic na Anděl. Na konci téhož roku se spíš tak ze srandy zeptal, jestli nechci jít pracovat k nim a mě to začalo vrtat hlavou. Probrali jsme všechna pro a proti a nakonec jsem to šla zkusit. A vyšlo to (díky Marťas :)). 

Velké rozhodnutí

Na konci roku 2011, poté co jsem střídavě bydlela v Příbrami a ve Strašnicích, jsem Kubu "donutila" k vyjádření se k velké otázce. K bydlení... Zjistili jsme jakou hypotéku bychom mohli dostat a začali hledat byt. Poté co jsme si prohlídli několik bytů 3+kk, 3+1 našli jsme ten náš. Stál tolik, co prohlídnuté 3+ a měl místnost navíc. Na velikonoční pondělí 2012 jsme se rozhodli. Kupujeme byt!

Papírování, rekonstrukce a stěhování

Hypotéku jsme měli předschválenou a tak šlo všechno hladce. Všechno jsem vypapírovali a peníze banka převedla do úschovy k advokátovi. Tehdy jsme ještě nevěděli, že to bude jedna z nejdramatičtějších epizod našeho života. Nakonec jsme díky Kubovo urputnosti, tvrdosti a vytrvalosti přišli "jen" o pár desítek tisíc. Byt byl naštěstí už náš a my v červenci 2012 začali rekonstruovat.

Rekonstrukce probíhala hlavně o víkendech a všechno jsme si dělali "sami" (děkujeme všem, kdo nám pomáhali, bez vás bychom to nedali). Chvílema to vypadalo nekonečně, ale v březnu 2013 náš byt začal díky kuchyni vypadat jako domov. Oficiálně bydlíme od května 2013 a toto výročí připadá pohyblivý datum finále Ligy mistrů.

Hnízdění

Refinancování hypotéky už jsme měli na dohled a tak jsme mohli začít hnízdit. Po měsících čekání jsme vám na vánoce 2016 mohli sdělit, že z nás budou rodiče. Rodiče se z nás stali rychleji než jsme čekali. Než kdokoliv čekal. 1.5.2017 si naše miminko vytáhlo špunt a vypustilo plodovou vodu. Vzhledem k  rizikům bylo nutné miminku pomoci a tak se 4.5.2017 v 7:36 narodila naše Pavlínka.  Kuba přijel přesně ve chvíli, aby ji stačil vyfotit a abychom se společně dozvěděli, že jsme výrobu zanedbali a proto je nutný převoz do Motola.

Poprvé jsem Pavlínku viděla o dva dny později, ale nejdřív jsme se museli dozvědět, že došlo ke komplikacím. Pavlínka byla statečná bojovnice, ale nad osudem nemohla vyhrát. Po 22 dnech ode dne, kdy vykoukla na svět,  26.5.2017 odešla.

Štěstí, co je štěstí? Anička!

S osudem se nedá bojovat, jde jenom přijmout a smířit se s ním. Asi i díky tomu k nám přišlo štěstí a my opět na vánoce oznamovali, že čekáme miminko. Tentokrát jsme nic nezanedbali a miminko bylo zcela zdravé a prospívalo přesně tak jak mělo.

Na pondělí 11.6. jsem měla plánovaný nástup do porodnice. Čekal nás poslední víkend ve dvou. Jenže v pátek 8.6., kdy venku bylo neskutečné dusno před bouřkou a Kuba vysílal se naše miminko prostě rozhodlo, že se mu v břiše už nelíbí a tak si vytáhlo špunt. Díky tomu máme zachyceno jak se Kuba tvářil, když se dozvěděl, že jedeme do porodnice >>ZDE<< .

Miminko si v porodnici prosadilo svojí a ven nakonec nechtělo a tak se mu muselo pomoci. Po necelých dvou hodinách se 9.6.2018 ve 13:36 poprvé na svět (a hlavně na tatínka, který ji viděl jako první), podívala Anička.